I dnes Vám přináším důkaz místo slibů, v minulém příspěvku „Zasáhnuta byla bleskem“ jsem Vám totiž tvrdil, že Anna Hošková nebyla jediná, kdo v Sedlejově přežil zásah bleskem. Tentokrát se dramatický příběh odehrál 23. července 1906 u Smejkalů v usedlosti č. 10. V tomto příspěvku ale nezůstaneme u pouhého vylíčení události, ale na úvod se seznámíme s dalším hrdinou příběhu a tím byl bezesporu v příběhu zmiňovaný „hasičský sbor domácí“.
V Sedlejově se riziko požáru rozhodně nepodceňovalo, byla tu totiž draze zaplacená zkušenost z roku 1886, kdy lehlo popelem několik domů. Hned následující rok obyvatelé uspořádali sbírku a z výtěžku se pořídila čtyřkolová ruční stříkačka, tažená koňmi. Zda někdy vyrazila ke skutečnému ohni bohužel nevíme.
Sedlejovští se však nehodlali spoléhat na to, že v případě vzniku ohně vystačí s pořekadlem „zalekni se ohníčku, máme dlouhou hadičku“ a vsadili na jistotu. Tou jistotou se stal Sbor dobrovolných hasičů, který byl v Sedlejově založen 25. dubna 1905. Prvním starostou se stal Josef Vokřínek, velitelem byl Cyril Vokřínek, 1. podvelitel Josef Nosek, 2. podvelitel Jan Klíma.
A sázku na jistotu si ještě v roce 1905 pojistili nákupem nové ruční stříkačky na dvoukolém podvozku od firmy Josef Vystrčil a syn v Telči. Tato strojírna vyráběla lihovarnická zařízení, hospodářské stroje a právě hasičské stříkačky. Firma byla svými výrobky známa v širokém okolí a vyráběla velmi kvalitně, o tom svědčí fakt, že zmíněnou stříkačku mají v Sedlejově dodnes a je používána při různých oslavách a slavnostních příležitostech.
Ale protože chci být světový, tak Vám ve stylu mysteriózního pořadu „Věřte nevěřte“ předložím dvě verze příběhu.
První verzi události nám přináší urbanovská školní kronika: „V roku 1906 dne 23. července v úterý odpoledne po šesté hodině strhla se prudká bouře s vydatným deštěm nad našim okolím, při niž mnoho úderů v malé chvíli za sebou následovalo. Jeden takový úder zasáhl stodolu souseda p. Pavla Smejkala čís. 10 v Sedlejově právě ve chvíly, kdy mladý hospodář vrata u této zavíral. Byl ránou tou omráčen, svalen na zemi a v bezvědomém stavu domu odnesen a ihned k němu lékař p. Em. Krupička z Telče povolán. Raněný poznenáhla se uzdravoval. Stodola a kolník k ní přiléhající lehly popelem a s nimi velké zásoby píce tam uložené. Úplné bezvětří, s oblohy řinoucí se déšť, hasičský sbor domácí a okolní taškami kryté střechy nedovolily šíření požáru.“
Ovšem zcela jiný pohled na věc přináší druhá verze příběhu, uvedená v přehledu účasti na požárech na webových stránkách SDH Sedlejov: „1906 – udeřil blesk do kolny Pavla Smejkala. Ohořel jen trám. Majitel, který byl v blízkosti byl slabě omráčen.“
Stejně jako v seriálu „Věřte nevěřte“ bych měl na závěr oddělit pravdu od fikce. Nás příběh byl první doložený „křest ohněm“ uvedeného hasičského sboru i nové stříkačky. To je pravda. Která z uvedených verzí příběhu je pravda a která je jen pouhá fikce bohužel nevím. Takže Vám jen prozradím, že mě osobně se víc líbí akční verze urbanovského kronikáře. A která se líbí Vám ? To už nechám jen a jen na Vás …
VB © 2019
Prameny:
- SOkA Jihlava, Národní škola Urbanov 1787 – 1956; inv. č. 389; Školní kronika 1895-1918
- Sedlejov oficiální stránky obce. Historie obce II. Sbor dobrovolných hasičů. Dostupné z: http://www.sedlejov.cz/sbor-dobrovolnych-hasicu/d-1012/p1=1063