Od návštěvy školy vyloučeny

Hlavním tématem současných dní je zcela určitě koronavirus. Pro čtenáře, kteří si budou tento příspěvek číst s odstupem času uvádím encyklopedickou poučku: „Nový typ koronaviru SARS-CoV-2 způsobující onemocnění COVID-19 se z čínského města Wu-Chan rozšířil do více než 40 dalších zemí. V Česku je již 18 potvrzených případů.“

Média přinášejí 1. března 2020 zprávu o pacientce, která se ocitla v karanténě v Nemocnici Na Bulovce. V důsledku její hospitalizace nastala následující situace: „V částečné izolaci byly ve středu dopoledne dvě třídy školy, kam chodí děti nakažené ženy. Ostatní žáky si po upozornění odvezli rodiče. Ve čtvrtek odpadne výuka celé škole, ředitel vyhlásil volno jako preventivní opatření.“

Věřte nevěřte, ale i naši předci se potýkali s nakažlivými nemocemi a nařizovali dětem karantény. Pojďme si ukázat pár případů z trojtřídní školy v Urbanově, nalezených v archivních záznamech.

V polovině března 1899 se v urbanovské škole rozšířily spalničky. Školní kronika vydává svědectví, nejen jak se nákaza rozšířila, ale odhaluje i takzvaného pacienta nula: „V r. 1899 ze dne 13. na 14. března noclehovala jakási světem jdoucí rodina u domkáře Jambora, recte Šindeláře v čís. 15 v Žatči, která měla náhodou dítko na „spalničky“ nemocné. Nemocí touto nakazilo se dítko řečeného domkaře a od tohoto opět dítky sousední. Případ tento zprvu držán v tajnosti. Když pak dítko den ze dne se horšilo, tu teprve ze strachu před zemřením povolán obvodní lékař p. Dr. Emanuel Krupička z Telče a ten zjistil druh nemoci. Po celou však před tím uplynulou dobu chodily děti do školy a tu se pak nemoc tato rozšířila mezi školními dítkami.“

Bohužel se nákaza ve škole rychle rozšířila a došlo na nejhorší. 15. dubna 1899 zemřel na následky nemoci žák I. třídy Ludvík Vejmělek (*11. 8. 1891), syn Václava Vejmělka podruha z Nevcehle č. 6.

Jak na vzniklou situaci ve škole reagovalo c. k. okresní hejtmanství nám prozradí Protokol porady učitelské sepsaný 5. června 1899: „Dopis ze dne 12. dubna 1899 c. k. okresního hejtmanství oznamuje, aby děti z obce Žatce ze školy vyloučeny byly, jelikož mezi nimi vyskytla se nakažlivá nemoc spalničky. Od 15. dubna nechodí.“
„Dále dopis ze 17. dubna 1899 oznamuje, že v četných přiškolených obcích se spalničky mezi školními dětmi objevily a vyzývá se správa školy, aby vyučování ihned bylo přerušeno. Od 21. dubna bylo vyučování zastaveno.“

Škola osiřela a vyučování se částečně obnovilo až 27. května 1899: „Dopisem ze dne 23. května nařízeno, aby vyučování opět započato bylo. Došel 26. května a vyučování započato 27. května. Avšak děti z obce Žatče a Sedlejova ještě od vyučování odloučeny jsou.“
V tomto období měla škola 173 žáků (87 děvčat a 86 chlapců) a podle záznamů do školy nechodilo 73 žáků (37 děvčat a 36 chlapců).

Učitelský sbor ve svém zápise konstatuje dopad nemoci na výuku: „Jak v přehledu patrno jest veliký počet dnů omluvených, poněvadž byla škola zavřena od 21. dubna až do 27. května. V dubnu se vyučovalo jenom 12 dnů a v květnu jen 4 dny.
Látka učebná probrána jenom za duben. Za květen probrána býti nemohla, poněvadž se nevyučovalo. Prospěch žactva nemůže se stanoviti, poněvadž probraná látka se musí celkem opakovati.“

Celá situace trvala až do 17. června: „Na základě dobrozdání obvodního lékaře p. Dr. Emanuela Krupičky z Telče vyjádřeného správě školy dne 17. června, že mohou dítky z obcí Sedlejova a Žatče beze obavy opětně do školy choditi.“
Lékařovo rozhodnutí stvrzuje svým dopisem ze dne 24. června c. k. okresní školní rada: „Zpráva ze dne 18. června 1899 čís. 40 přijímá se s tím podotknutím, že se opatření ohledně opětné návštěvy školy dětí ze Sedlejova a Žatče úředně schvaluje.“
Pravidelné vyučování dětí ze všech přiškolených obcí tak začalo v pondělí 19. června 1899.

Že se rozhodně nejednalo o ojedinělý případ nám dokládají další případy. Protokol sepsaný při domácí schůzi učitelů trojtřídní školy v Urbanově dne 2. prosince 1892 uvádí: „Návštěva školy byla v předešlém měsíci v první polovici ve všech třídách dobrá, ve druhé polovici měsíce však ve všech třídách méně dobrá, zvláště pak ve třídě prvé, čehož příčinou byly nemoce spála a záškrt, které se mezi dětmi objevily. V prvé třídě jeden žák a jedna žákyně zemřeli.“
První obětí záškrtu se stal 27. listopadu 1892 František Pospíchal (*22. 7. 1886), syn domkáře Františka Pospíchala z Urbanova. Uvedená dívka se jmenovala Marie Nosková (*20. 7. 1886), dcera Františka Noska, krejčího v Urbanově a  na záškrt zemřela 31. listopadu 1892.

Další rozsáhlá epidemie přišla v lednu 1902, kdy ve škole vypukly spalničky. Nejvíce pak nemoc řádila v Sedlejově. Výnosem c. k. okresní školní rady ze dne 31. ledna 1902 byly všechny děti ze Sedlejova vyloučeny ze školní docházky. V třídní knize I. třídy se uvádí: „Ve školní obci vyskytla se nakažlivá nemoc dětská „spalničky“, pročež přístup do školy dětem ze Sedlejova zcela zakázán, dětem z ostatních obcí z velké části.“
Školní kronikář pak událost zaznamenal následovně: „V roku 1902 vypukla mezi školními dětmi nemoc spalničky, která nejvíce v přiškolené obci Sedlejově řádila, následkem toho výnosem c. k. okresní školní rady ze dne 31. ledna 1902, čís. 1834 všecky děti ze jmenované obce od návštěvy školy byly vyloučeny. Přerušená návštěva potrvala od 7. února až do 30. března 1902. Výnos č. k. okresní školní rady ze dne 24. března 1902, čís: 1898.“

Další nákaza na sebe nenechala dlouho čekat. Hned na jaře 1903 vypukla v Nevcehli nakažlivá spála. Na následky nemoci zemřela 12. května Ludmila Krejčí (*6. 6. 1900) dcera rolnice Anastazie Krejčí z Nevcehle. Následkem toho nesměly děti z Nevcehle od 15. května až do 26. července chodit do školy. Nemoc se však rozšířila i do Urbanova, Žatče a Sedlejova. V těchto ojedinělých případech byl zákaz školní docházky rozšířen i na postižené rodiny.

Školní kronika popisuje událost následovně: „V roku 1903 na jaře vypukla u domkáře Jana Peleje č. 34 v Nevcehli nakažlivá dětská nemoc spála, která odtud neopatrností lidskou i do jiných několika čísel byla zavlečena a jeden život dítěte za oběť jí padl, následkem toho byly všecky dítky z obce této v počtu 58 z návštěvy školní na rozkaz c. k. okres. lékaře p. Frant. Dlouhého až do úplného vymizení této nemoci vyloučeny.
Podobné případy vyskytly se i v Sedlejově, Urbanově a Žaci avšak teprve jen v jednotlivých číslech, proto i všechny dítky z takovýchto domů od návštěvy školní byly vyloučeny.
V té době měly se odbývati v Urbanově sv. missie (od 19.-27. května), které však následkem panující nemoci byly c. k. okresním hejtmanstvím zakázány.“

I přes provedená opatření si spála vybrala krutou daň. Následkem nemoci zemřely další tři děti:

Dne 8. června 1903 podlehla nemoci Blažena Pospíchalová (*16. 1. 1891) dcera Františka Pospíchala domkáře z Urbanova. Jak je uvedeno výše, její bratr František zemřel 27. listopadu 1892 na záškrt.
Nejvíce byla postižena rodina rolníka Václava Nerada z Nevcehle. 7. června 1903 zemřel syn Antonín (*31. 3. 1897) a 22. června pak umírá syn Václav (*14. 7. 1898).

VB © 2020

Prameny:

  • SOkA Jihlava – Národní škola Urbanov 1787 – 1956
  • iDNES.cz. [online]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/koronavirus-praha-matka-dite-zakladni-skola.A200304_091442_domaci_remy