Změny zimního a letního času v Evropské unii by mohly skončit v roce 2021. Návrh v úterý 26. března 2019 schválili europoslanci a nyní ho musí posoudit jednotlivé členské státy. Zdá se, že jsme na konci každoročních změn času, příznivci začínají tesknit a odpůrci se naopak radují. Ale jak to bylo na začátku ? Jak vnímali naši předci zavedení letního a zimního času ?
Letní čas zavedla Rakousko-uherská monarchie v roce 1916, kdy vyšlo „Nařízení veškerého ministerstva ze dne 21. dubna 1916, kterým se zavádí letní čas pro rok 1916.“ V nařízení se uvádělo: „Po dobu od 1. května do 30. září 1916 zavádí se zvláštní čítání času (letní čas). Dle něho počíná se 1. květen 1916 dne 30. dubna o 11. hodině večerní dosavadního čítání času, 30. září končí se 1 hodinu po půlnoci časového čítání v tomto nařízení uvedeného.“ Tolik tedy řeč úřední.
A nyní v rovině praktické: „V neděli 30. dubna 1916 v 11 hodin v noci vezme každý svoje hodinky do ruky, aby jejich ručičky postrčil o plnou hodinu a tak aby sobě samému v době válečné ubral hodinu života. Na věžích ovšem budou také hodináři, aby místo 11 dali odbýti hned 12 hodin. Samo sebou se rozumí, že stejně a rádi se zachovají ponocní.“
Moraváky, přesněji řečeno obyvatele Brna a Olomouce, tato převratná novinka nijak nezaskočila: „Letní čas starou novinkou. U nás v Brně letní čas nebude – aspoň pokud se týče poledne – náhlou novinkou a stejně i v Olomouci; v obou městech vyzvání se na dvou chrámech poledne již o jedenácté hodině. U nás v Brně je to vzpomínka dokonce, neboť na památku vítězného odražení útoku švédského pod vedením Torstensonovým zvoní se poledne na Petrově o hodinu dříve než jinde. V Olomouci na dómě děje se tak dle starodávné tradice rovněž ode dávna.“
Stranou nechtěla zůstat ani církev: „Letní čas oznámený z kazatelen. Kardinál Skrbenský nařídil, aby kněží poučili lid z kazatelen o zavedení letního času, aby je uchránili od škod, jež by mohly zmeškáním přelíčení, nestihnutím vlaků atd. vzniknout. Jest toho zapotřebí, neboť známe v Čechách vesnice, kam nepřijde ani exemplář časopisu a kde právě kněz jest jedinou autoritou, kterou tito lidé uposlechnou. Všechny církevní úkony budou se díti dle letního času.“
Zavedení střídání času vyvolávalo tak trochu pochybnosti: „Naši potomci, které zrodí opět doba pokoje a míru, nepochopí asi leccos z toho, v čem jsme my dlouhé měsíce žili a nejtěžší povinnosti věrně plnili. Snad kroutit budou hlavou i nad pětiměsíčním letním časem v r. 1916, zavedeným k snadnějšímu překonáni válečných svízelů a nedostatků.“
A nechyběla ani trocha černého humoru: „Hodinka, kterou ztratíme v noci na 1. května, bude nám nahražena v noci na 1. října, až letní čas ustoupí dle nařízení opět středoevropskému. Ovšem. kdo během těchto pěti měsíců zemře, nebude si moci na podzim po právu a spravedlnosti život o hodinu prodloužit.“
I našim předkům se ráno moc nechtělo z postelí: „Letní čas odpovídá starému přísloví, které praví, že ranní ptáče dál uskáče. Přísloví tomu, hlásanému po věky rodiči a zkušenými lidmi, nikdy nechtěla rozumět a věřit mládež, zvláště studující, která v tom ohledu zavrhovala ode dávna všecky moudré rady a pokyny a zarputile namítala, že spánek ráno, kdy sluneční paprsky pronikají do světnice každou skulinou, chutná nejlépe. Na venkově sice jinak rozumějí krásám a kouzlu jarního, letního rána, ale poněvadž k časnému vstávání obyčejně je volá, nutí neodkladná těžká práce, ponechávají lhostejně vyjádření úchvatné radosti nad krásou takového jitra jen skřivanu, který nad nimi v poli se celé hodiny vznáší, jakoby se nemohl nabažiti rozkoší ranní koupele v zlatě prozářeném vzduchu. Nevím, jak městská mládež bude si libovat zavedení letního času, a nevím také, s jakým přijetím a úspěchem setká se toto opatření u venkovského lidu. Bez námitek se to asi neobejde. Jsou sice všude lidé, kteří rádi chodí zároveň se slepicemi spát a kteří ráno nemohou se dočkat východu slunce, ale ti nepatří, bohužel, nikde k osobám směrodatným.“
A své si k střídání času řekli i jedlíci: „Námitek proti letnímu času je již nyní až dost. Tak na př. jsou někteří lidé přesvědčeni, že časnější vstávání bude mít všude za následek větší chuť k jídlu. Začne-li se dříve pracovat, musí prý se vícekráte jíst. Odpoví-li se jim, že půjdou též dříve na lůžko, dokazují zas, že v parném létě do postele se nikomu nechce, poněvadž každý rád se ve večerním vzduchu trochu ochladí, osvěží. A vzduch prý nehledí na hodiny, když chce sám vychladnout.“
A obavy vyslovili i milovníci piva: „Nejpodivnějšími jsou námitky milovníků chmeloviny, která je teď tak drahá, ačkoliv její jakost je ustavičně válečnější a nedá se již o ní mluvit jako o tekutém chlebě. Pijáci piva prohlašují, že jim letní čas přijde nesmírně draho. Podrobí se sice ochotně letnímu opatření a půjdou v pořádku o hodinu dříve do hospody, ale tísnivé vědomí, že musí o hodinu dříve z hospody, než až dosud chodili, bude prý je přímo pohánět k častějším a hlubším douškům, aby včas dovršili obvyklou svou míru. Tak může prý se však každému snadno státi, že v hospodě útratou překročí rozpočet, ačkoliv o hodinu dříve spěchat budou domů.“
Nejhůře na tom však byli novomanželé: „Podstatnější je stesk mládenců a panen, chystajících se k sňatku, neboť budou mít svatební noc o hodinu kratší, zvláště ustanoví-li si ji ze zítřejší neděle na pondělek 1. května. Možno, že před ztráty nejblaženější hodiny z jejich života budou do nejdelší smrti litovat.“
Zkrátka nepřišli ani novorozenci: „Noc na příští pondělek bude vzhledem k nastolení letního času i jinak dosti zajímavou. Této noci nenarodí se ani jediné dítě mezi 11. a 12. hodinou, poněvadž tuto hodinu právoplatně přeskočíme. Děti z této hodiny nepřijdou tedy na svět s aprílem, nýbrž až v měsíci lásky a květu – máji. A o těch, kdož se narodili v máji, všeobecně se říká, že jim všude ve světě kvete jen štěstí. Přeskočit v době války do samého blaha a štěstí – nebude jistě špatné! Hůře se povede zrozencům z noci na 1. října t. r. Těm se přidá k tíži připíše jedna hodina života a do smrti zůstanou o hodinu starší, než skutečně jsou. Proti tomu nebude žádného protestu, žádného odvolání.“
VB © 2019
Prameny:
- Čís. 111. Nařízení veškerého ministerstva ze dne 21. dubna 1916, § 1, s. 247. Říšská sbírka, 1907. Virtuální knihovna právních předpisů [online]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html
- Lidové noviny před 100 lety. Lidovky.cz [online]. 22.4.1916. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/pred-100-lety
- Lidové noviny před 100 lety. Lidovky.cz [online]. 30.4.1916. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/pred-100-lety