Sliby se mají plnit a to nejen o Vánocích. V příspěvku „Když zima na zem peřinu snese“ jsem Vám slíbil, že se vrátíme k okolnostem tragické smrti Martina Pavlů mistra obuvnického z Urbanova č. 31:
„V roku 1895 byla zima velmi tuhá a na sníh bohatá. Cesty byly ustavičně zaváté a tím velmi neschůdné. Tohoto roku dne 29. ledna (v úterý) odbýval se v Telči výroční trh. Tohoto dne byla zvláště tuhá zima přiostřená palčivým větrem, který honil sníh z místa na místo, nedaje mu nikdy pokoje. Cestování vozmo i pěšky spojeno bylo s nemalým nebezpečím. Zmíněný trh byl osudný zdejšímu mistru obuvnickému a domkáři čís: 31. Martinu Pavlovému. Týž vypravil se toho dne o 2. hodině odpoledne též na výroční trh do Telče, aby si tam potřebné kůže nakoupil, avšak více zdráv se nevrátil. Dle pověsti zdržel se ve společnosti v obecním pivovaru, odkud pak asi kolem 10. hodiny večer vypravil se, nedbaje výstrah společníků, na zpáteční cestu v úplně střízlivém stavu, nesa s sebou svitek koží asi za 15 zlatých. Dle vší pravděpodobnosti cestoval šťastně až asi do „Hlubokého Žlebu,“ kdež se pak cesta se silnice vlevo na panská pole odbočila, a tuto pak větším dílem s pravé cesty sešel – zbloudil. Co se s ním dále dělo, neví kromě Boha nikdo. Druhého dne asi k 8. hodině ráno nalezl ho mlatec z Mysliboře, jdoucí do Žateckého dvoru mlátiti, asi sto kroků ode dvoru skoro úplně ve sněhu zavátého ležeti. Při shlédnutí ho domníval se, že je to mrtvá vrána. Přijda až k místu samému, teprve s velkým leknutím poznal, že zde ne vrána, nýbrž člověk leží. Ihned ležel do dvoru přivolati na pomoc lidi, aby ho odnesli do světnice. Přijdouce na místo poznali kdo ten nešťastník je. Vyhrabavše ho ze sněhu pozorovali, že ještě v něm něco málo života je. V tom okamžení posláno pro lékaře do Telče, co zatím domácí a přiběhnuvší manželka, matka a bratr pomoc všemožnou nešťastnému poskytovali. Dostavivšímu se lékaři Dr. Josefu Jakubcovi podařilo se ho k životu přivésti, avšak po bedlivém prohlédnutí řekl „Pán Bůh je mocný“; byl chuděra tak zbědovanán, že každého, kdož naň pohlédl, slzy polily. V takto zbědovaném stavu a v úplně bezvědomém potrval až do dne 31. ledna, kdy o 4. hodině ducha svého v ruce Stvořitele svého odevzdal, zanechav po sobě hořce plačící manželku, s kterou ani plné dva roky v manželství nežil a 3/4 roku starého synáčka. Všeobecně byl muž tento pro svou mírnou a tichou povahu ctěn a vážen. Od r. 1892 zastával též při zdejším chrámu páně službu kostelnickou. Pochován byl na den očišťování Panny Marie (dne 2. února) odpoledne na zdejším hřbitově za velkikého účastenství lidu ze všech přifařených obcí. Při spouštění mrtvoly do hrobu nezůstalo ani oko ze všech přítomných nezaroseno. Tak skončil žití své ve 44. roku svého stáří.
Lehké odpočinutí račiž jemu ó Pane dáti !“
Aby jsme nezůstali jen u strohého popisu nešťastné události, přiblížíme si rodinu nešťastného Martina Pavlů:
Martin Pavlů se narodil 10. listopadu 1852 v rodině domkáře Jana Pavlů a Marie rozené Švehla v Urbanově č. 31. Martinův bratr se narodil 27. ledna 1858 a dostal jméno František. Otec Jan zemřel 29. března 1869 a pochován byl 31. března na urbanovském hřbitově. V té době se již Martin učil ševcem a pracoval v Dačicích jako tovaryš.
V roce 1880 žije s matkou a bratrem v Urbanově, matka se živí jako pradlena, bratr František je tesařský tovaryš a Martin je již obuvnický mistr. Jejich hospodářství není velké, jsou vedeni jako domkáři a vlastní pouze jednu krávu.
Martin Pavlů se 7. února 1893 oženil s Annou Mikešovou ze Sedlejova č. 2. Anna byla dcerou 1/2 láníka Matěje Mikeše a Anny rozené Kamarit. Oddávajícím byl farář Alois Škarda, za svědky byli rolníci František Procházka a Jan Holub oba z Urbanova.
Potomek na sebe nenechal dlouho čekat a 3. května 1894 ho přivedla na svět zkoušená bába Petronilla Keprt z Urbanova. Ještě ten den se v urbanovském kostele ujal křtu malého Antonína, kooperátor František Homola. Za kmotry byli Antonín a Marie Zerzubovi ze Sedlejova.
Jak již víme Martin Pavlů zemřel 31. ledna 1895. Na urbanovském hřbitově ho 2. února 1895 pochoval kooperátor František Homola. Do matriky však zapsal chybný věk 42 let, ve skutečnosti měl 44 let.
Ovdovělá Anna se 27. dubna 1897 znova provdala za domkáře Josefa Hoška ze Sedlejova č. 36. Oddávajícím byl farář Alois Škarda, za svědky byli hostinský Václav Komzák a domkář Antonín Zerzub, oba ze Sedlejova. 2. března 1898 se jim narodil syn Josef a 2.12.1904 se narodil další syn František.
Bratr František se 21. listopadu 1887 oženil s Marií Ježkovou z Dolní Vilímče č. 5 a společně bydleli v Urbanově č. 28. František se živil jako tesař. Prvorozený syn dostal jméno po otci František, narodil se 6. října 1889. Později se jim narodily další děti: synové Josef (*1.2.1892), Antonín (*18.5.1898) a dcera Marie (*24.9.1894).
VB © 2019
Prameny:
- SOkA Jihlava, Národní škola Urbanov 1787 – 1956; inv. č. 389; Školní kronika 1895-1918
- Acta Publica. MZA Brno. Matriky Urbanov sig. 7052; sig. 7053; sig. 7058; sig. 7062