Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Telč a Muzejní spolek v Telči připravily v rámci Muzejní noci přednášku Zdeňka Kulíka – Zajatecký sběrný tábor Český Rudolec. A tak v páteční podvečer dne 16. května zájemci o danou problematiku zaplnili přednáškový sál. Zdeněk Kulík se mapování historie zajateckého tábora dlouhodobě věnoval společně se svým již zesnulým otcem, jehož prezentace z roku 2016 se stala nosnou kostrou celé přednášky.
Na obecný úvod do problematiky byla nastíněna vojenská a politická situace v Evropě na sklonku války a rozdělení na americkou a sovětskou okupační zónu. Toto rozdělení mělo i zásadní vliv na přijímání německý válečných zajatců. Pak se již přednášející zaměřil na místní region a vznik zajateckých táborů v Albeři, Starém Hobzí a v Českém Rudolci. Dnem 17. května 1945 se datuje založení sběrného tábora německých vojenských zajatců v Českém Rudolci. V táboře byli soustředěni zajatci před jejich transportem do Sovětského svazu. Do tábora byli směřováni zajatci především z prostoru mezi Jindřichovým Hradcem, Třeboní a Novou Bystřicí. Některé prameny uvádí, že tábor měl při největším soustředění až 100 000 zajatců a prošlo jím 150 000 až 250 000 osob, ale stanovit přesný počet díky značnému pohybu zajatců lze jen těžko. Rozloha tábora činila přibližně 160 hektarů a zajatci žili v dřevěných srubech, přístřešcích a zemjankách, které si vlastnoručně budovali. V místech, kde procházela hranice tábora lesním porostem, byl vykácený úsek o šířce více jak 10 metrů, na okrajích sektorů stály strážní věže a tábor nebyl nijak oplocen. Ostrahu tábora zajišťovala sovětská armáda.
Existence tábora se samozřejmě bezprostředně dotýkala i samotné obce Český Rudolec. Na základě existence tábora nedošlo k divokému odsunu původního německého obyvatelstva. V důsledku špatných hygienických podmínek se v táboře začal šířit tyfus a obec byla uzavřena. V budovách měšťanské školy, lesní správy a v budově zámku byl zřízen lazaret, především pro separaci nemocných.
Od 21. června jsou zaváděny nové transportní vlaky z Dačic a Slavonic. V těchto stanicích byly přistavovány ucelené vlakové soupravy čítající 50 až 60 nákladních vagónů. Skupiny zajatců v počtu 600 až 1000 osob, byly denně pěšky přesouvány do uvedených stanic. Dnem 17. července 1945 byl sběrný tábor uzavřen, jeho úplná likvidace proběhla až koncem července 1945, v srpnu 1945 již byl prostor tábora zcela vyprázdněn.
Na závěr přednášející zodpověděl několik dotazů a na další den pozval zájemce na terénní prohlídku pozůstatků zajateckého tábora u Českého Rudolce.
