Celá historie Muzejního spolku v Třešti

Počátky

Pocit potřebné národnostní sounáležitosti s odkazem minulých generací, zdůrazňovaný v procesu národního obrození spolu s všeobecným růstem vzdělanosti v Českých zemích, nesl s sebou i snahu o uchování hmotných dokladů o životě v minulosti. Shromažďování zkoumání starých písemných památek a starožitných předmětů vyústilo na počátku 19. století do institucionalizování této sběratelské a badatelské činnosti v podobě zřizování stánků věd a umění – muzeí. Vůbec první takovouto institucí v zemích Koruny české se stalo roku 1814 muzeum v Opavě a o tři roky později následovalo Brno, kde od roku 1817 začalo vyrůstat Moravské zemské muzeum. Již v roce následujícím si vědecký zájem v Praze vyžádal založení Vlastenského muzea v Čechách, které bylo veřejnosti zpřístupněno roku 1824 a které dnes všichni známe jako Národní muzeum v Praze. Prohlubující se zájem obyvatelstva o historii , vědu a umění se pak v dalším průběhu 19. století přenášel do dalších a vzdálenějších koutů naší země, načež se mimořádným impulsem rozvoje vlastivědy stal zrod samostatného státu 1918. Nárůst vzdělanosti a kulturního cítění přinášel své plody i na Českomoravské vysočině a v letech první republiky se dostatečná iniciativa projevila i v nevelkém městě Třešti , kde první konkrétní návrhy na založení muzea vzešly ze Sokolské výstavy roku 1933 při oslavách čtyřicetiletého trvání místního Sokola. Myšlenka samotná však již existovala více než čtvrt století , protože řada soukromých sběratelů slibovala předati své sbírky muzeu, pokud toto bude realizováno. Neúnavná dvojice zdejších vlastivědců, kterými byli účetní František Liška a obchodník se sukny Jan Kovářík, prosadila na počátku třicátých let myšlenku, že není třeba začleňovat rodící se třešťskou muzejní sbírku pod dosud velmi dobře fungující muzeum v nedaleké Telči, jak bylo zamýšleno při sběratelských začátcích., ale pokusit se o instituci vlastní. Tehdy již mezi přední aktivisty patřil i zdejší hoteliér Rudolf Krebs, v jehož podniku se pořádaly první schůzky a kde byl i ustanoven přípravný výbor pro zřízení muzejního spolku v Třešti, jehož dalšími členy se stali okresní školní inspektor v.v. Arnošt Dvořák, profesor státní grafické školy ing. Rudolf Gilbert, městský tajemník Karel Semrád a přednosta ČSD Josef Veselý. Tito pánové pod předsednictvím Rudolfa Krebse a s Janem Kováříkem coby jednatelem, vypracovali stanovy spolku a 26.8. 1933 předložili Okresnímu úřadu v Jihlavě žádost o jejich schválení. Ve stanovách byla velmi zevrubně popsána celá šíře badatelského zájmu a soustřeďování sbírkových předmětů prakticky ve všech místech a zákoutích města samého i přilehlého okolí. Vedle práce sběratelské byla tu proklamována i činnost přednášková a vzdělávací s organizováním zájezdů do památných míst, ale nechyběly zde i plány na pořádání večírků a slavností. Členská základna spolku měla být strukturována na členy čestné, zakládající a činné. Čestnými členy se mohly po souhlasu valné hromady stát vynikající osobnosti vědy, literatury a umění, zakládajícími členy se měli stát ti, kteří složí ke spolkovým účelům 500 Kč nebo věnují spolku umělecké či vědecké dílo dané hodnoty a konečně činní členové jsou všichni ti, kdo pracují ve prospěch vytčeného cíle a řádně platí členské příspěvky. Přestože stanovy byly sepsány hodně detailně a obsáhle, nebyl s jejich zněním spokojen Zemský úřad v Brně, jemuž byla žádost z Jihlavy postoupena. Zemský president František Procházka svým dopisem z 19. září 1933 poučil přípravný výbor o tom, že veškerá zamýšlená památková činnost spolku se musí dít jen po dohodě či s vědomím Státního památkového úřadu, že je nutno ve stanovách řádně pojmenovat finanční prostředky spolku a též způsob hlasování ve výboru i valné hromadě, a též jednoznačně ustanovit způsob řešení sporů mezi výborem a členy spolku. Stanovy pak byly v naznačených intencích doplněny několika vloženými větami a v průběhu měsíce října konečně schváleny. Přípravný výbor mohl tedy svolat na neděli 12. listopadu 1933 na druhou hodinu odpolední do malého sálu kavárny Republika ustavující valnou hromadu Muzejního spolku v Třešti, o čemž byl pochopitelně písemně informován i jihlavský Okresní úřad. Na plakátech, zvoucích na tuto akci třešťské občany a vybízejících je ke členství ve spolku, se poprvé objevilo nové heslo třešťských muzejníků: „Památce našich předků – nám a budoucím pro poučení“.

Založení spolku

Na valnou hromadu do kavárny Republika se nakonec dostavilo 17 účastníků a 8 lidí se omluvilo. Na úvod jednání promluvil Rudolf Krebs o účelu připravovaného spolku, na to Jan Kovářík shrnul dosavadní práci přípravného výboru a František Liška podal zprávu o dosavadní sběratelské činnosti, která soustředila celkem 459 nejrůznější předmětů muzejní povahy. Po seznámení se se stanovami spolku si valná hromada odsouhlasila roční příspěvek 5 Kč. Následovaly volby, v nichž byl do funkce předsedy ustanoven Rudolf Krebs, místopředsedou se stal Karel Semrád a jednatelem spolku Jan Kovářík. Pokladníkem byl zvolen skladník Josef Janák a hospodářem úředník František Liška. Do spolkového výboru byli dále volbami jmenováni inspektor Arnošt Dvořák, přednosta v.v. Josef Veselý, houslař Václav Nosek, lékaři dr. Zdeněk Dvořák a dr. Alfred Singer, stavitel Augustin Třeček a obchodník Alois Pivný. Současně byly zvoleni i výboroví náhradníci a těmi se stali : tovární mistr v.v. Jan Švarc, majitel krejčovského závodu Karel Franc, obchodnice Marie Hauzerová a pekař Ludvík Picmaus. V prvním roce existence muzejního spolku probíhala intenzivní práce sběratelská i náborová, neboť na schůzi výboru u Krebsů 11.července 1934 již mohl být konstatován nárůst členské základky z původních 25 na současných 147 členů a sbírkový fond soustřeďoval 1425 předmětů. Bylo nutno též uvažovat o zajištění depozitní, případně i výstavní místnosti, neboť stavitel Třeček žádal vyklizení dosud spolku zdarma poskytnutých provizorních skladovacích prostor ve svém domě. Poté, co se nerealizovalo využití autoopravny pana Marka na čeňkovské silnici, ani nabídka místnosti v prvním patře Sokolského domu za výborem již odsouhlasené roční nájemné 360 Kč, naskytla se velmi výhodná dohoda s třešťskou městskou radou na pronájem odpovídajících prostor v domě č.18 na náměstí (jedna velká a jedna menší místnost výstavní a jedno skladiště). Péče spolku o třešťské památky se projevila i v písemné intervenci městské radě v srpnu roku 1934, když byla při stavebních pracích za svého původního místa u Křížové cesty odstraněna Blumenscheinova Boží muka z roku 1763 a pohozena do příkopy.

Otevření muzea

Na podzim roku 1934, po celoroční usilovné činnosti, vyvrcholily přípravy k otevření vlastního třešťského muzea veřejnosti. Výborová schůze 16.10. naplánovala slavnostní otevírací akt i provozní řád muzea, které mělo být otevřeno každou neděli a svátek dopoledne od 10 do 12 hodin, při vstupném 1 Kč pro dospělé a 50 haléřů pro děti. Slavnost k otevření muzea se konala 11.11. 1934 od půl desáté dopoledne ve velkém sále kavárny Republika. Se zahajovacím projevem vystoupil předseda spolku Rudolf Krebs, načež zazněla chorální předehra Aloise Hniličky Vznešenost v podání hudebního tělesa OHS. S dalším projevem vystoupil učitel chlapecké školy v Třešti Jan Liška a následovala klavírní romance Václava Hořalky Mé domovině , kterou zahrál Alois Pivný. Po té slečna Hela Dušejovská zarecitovala báseň Matěje Kneisla Na rozloučenou a profesorka jihlavské hudební školy slečna Libuše Krejčová s klavírním doprovodem Aloise Pivného přednesli několik moravských lidových písní, načež hudební produkce vyvrcholila Pochodem třešťských hasičů od Jana Švarce v podání OHS. Závěrečným bodem programu byla státní hymna. Vlastní muzeum pak začalo fungovat ve dvou výstavních místnostech městského domu č. 18 na Masarykově náměstí v sousedství městské knihovny a Husovy čítárny za mírné roční nájemné 200 Kč a bylo přístupné v uvedených hodinách od dubna do října. Cizím nahodilým návštěvníkům se po dohodě umožňoval přístup do muzea kdykoliv. Krom odsouhlaseného vstupného platilo školní žactvo při hromadných návštěvách jen 20 haléřů a nemajetní měli prohlídku zdarma. Od roku 1934 se třešťské muzeum stalo i členem Svazu československých muzeí.

Činnost spolku

Otevřením muzea se v městě Třešti muzejní myšlenka velmi zpopularizovala a členská základna spolku se rozrostla o další desítky zájemců, a rovněž sbírkový fond hned v prvním roce překročil 2000 kusů. Dřívější soukromí sběratelé skutečně věnovali většinu svých sbírek muzeu a byla sem též uložena stará část městského archivu. Mezi exponáty se mimo lokálních památek ocitly i exotické předměty z Afriky a Ameriky, darované místními rodáky. Základ fondu však tvořily ukázky místního betlemářství, cechovnictví, keramika, doklady o zaniklém sirkařském průmyslu a rovněž tvorba místních malířů-samouků. V prvním roce navštívilo muzeum 225 dospělých, ale ani jeden žák, zato v roce příštím přišlo 217 dospělých a žáků dokonce 388. Muzejní spolek čítal v roce 1935 173 členů a o rok později se již přiblížil dvěma stům. V tomtéž roce se třešťské muzejní sbírky při filmování Třeště ocitli i na filmových plátnech. Spolek si předplatil časopis Od Horácka k Podyjí a na výborové schůzi přijal návrh Jana Lišky, aby byli vyzváni fotografové amatéři k pořízení snímků města. Současně se začala připravovat velká výstava třešťských amatérských malířů, jejichž zevrubný soupis byl z jara tohoto roku pořízen. Výbor rovněž uctil památku zemřelého člena spolku Aloise Keslera, též jednoho ze zdejších malířů-amatérů. Že se však krizovým okamžikům nedokázala vyhnout ani taková organizace, jakou byl muzejní spolek, o tom se přesvědčil výbor spolku na své schůzi 10.12. 1936 u Krebsů, kde došlo k ostré roztržce ohledně výkladu stanov mezi předsedou Krebsem a jednatelem Kováříkem, končící okamžitou resignací Kováříka na jednatelskou funkci i členství ve spolku. Zápis ve schůzovní knize toho dne zakončil Kovářík povzdechem : „Odchází, kde budoval ! Budoucnost ukáže výsledky !“. V několika následujících dnech však horké hlavy poněkud vychladly a členové výboru došli k přijatelné dohodě o novém vedení spolku, aby mohli 30.prosince 1936 předstoupit před 3. řádnou valnou hromadu , konanou v hotelu U Černého lva. Na ní se sešlo 22 členů z 209 zaregistrovaných a bylo zde mimo jiné konstatováno, že muzejní sbírka má 3605 položek , muzeem během správního roku prošlo 221 osob a dále pokladníku Janákovi bylo uděleno absolutorium za vzorné vedení spolkových financí. Hlavním bodem programu však se staly volby, provedené aklamací, v nichž byl jednohlasně předsedou zvolen praktický lékař dr. Zdeněk Dvořák a za členy výboru na další tři roky byli zvoleni Rudolf Krebs, Jan Kovářík, Josef Janák, František Liška, Arnošt Dvořák, dr. Alfred Singer , Jan Melichar a Marie Hauzerová. V závěru jednání navrhl ing. Gilbert, aby byli pánové Krebs, Kovářík a Fr. Liška jmenováni zakládajícími členy třešťského muzejního spolku, což bylo nadšeně odsouhlaseno. Ale jak už bývá zvykem, prvotní zápal časem trochu ochladne, podobně jako nadšení a radost, že i Třešť už má své muzeum (mimochodem jako poslední v porovnání s okolními městy). Spolkových schůzí v r. 1936 ubývá a exponátů přibývá pomalejším tempem než v začátcích. Počet členů se ustálil na přibližně 200 lidí a to samé číslo se objevuje i v počtu návštěvníků muzejních expozic ročně. Vzhledem k rychlému přibývání nových exponátů se nepodařilo vytvořit jejich katalog, pouze se sepisoval jejich inventární seznam a brzy se projevil i nedostatek výstavních prostor, takže se provedlo pouze přibližné rozdělení příbuzných věcí do menších skupinových expozic. Také samotná poloha muzea v přízemních klenutých místnostech se časem začala jevit jako málo vhodná pro nadměrnou vlhkost, poškozující některé předměty. Vchod do muzea byl sice opatřen třemi zámky, ale pojištění sbírek se nepodařilo zajistit. Proto se současné umístění muzea začalo považovat za provizorní a členové muzejního spolku se všemožně snažili o opatření vlastní budovy nebo alespoň vyhovujících místností. A za vším byly tradičně finanční důvody. Částka 100,- korun, kterou činnost muzea každoročně podporovala Cyrilo – Metodějská záložna, členské příspěvky a další dary dobrodinců, pro bezpečné uložení sbírek a zpřístupnění pro veřejnost v uspokojivé kvalitě, navíc v těžkých letech války, nestačily. I zájem návštěvníků klesá – z rekordních 600 lidí v r. 1935 na 150 v r. 1939. Podstatně jiná politická situace, která vzniká v poválečném období, pochopitelně zasáhla i do činnosti muzea. Na výborové schůzi v říjnu r. 1945 správce sbírek F. Liška mluví o muzejních sbírkách, ale zmiňuje sei o exponátech na zámku – nábytku, obrazech a zbraních. Zámek v Třešti nebyl státní památkovou komisí vybrán jako objekt, který by měl být zpřístupněn pro veřejnost. Z tohoto důvodu byla podstatná část inventáře v tzv. svozích rozvezena na jiné, k zpřístupnění určené zámky. Předměty, které pro vystavení nebyly vybrané, zůstaly na zámku, staly se majetkem Městského Národního Výboru a až později byly předány muzeu. Pamětníci navíc kromě svozu připomínají i rozsáhlé ničení a rozkrádání nedostatečně zajištěného mobiliáře. Problematika movitého majetku posledních majitelů zámku je ale natolik složitá, že by se mohla stát tématem samostatného bádání. Sternbachy opuštěný zámecký objekt se záhy a přirozeně začíná nabízet jako sídlo muzea. Členové spolku žádají o přidělení 8. místností pro expoziční účely a zázemí muzea. Myšlenku finančně, částkou 6 000,- korun, podpořil Ing. Roháček a 500,- korun věnovaly na budování expozic muzea na zámku paní Valníčková a Pokorná z Brna.

Zánik spolku

V roce 1947 byla schválena „drobná“ úprava stanov , kterou se připouští možnost muzejní exponáty předat do majetku města. Asi to můžeme chápat jako předzvěst r. 1951, kdy došlo dobrovolně (protože jiné volby nebylo) k likvidaci muzejního spolku v Třešti, která probíhala v rámci umlčení spolkového života vůbec. Akci se přikládal velký význam a proto ji měl na starosti orgán, jehož jméno vyvolává respekt – byl to Referát pro vnitřní věci a bezpečnost při Okresním Národním Výboru v Třešti. Jednatel zanikajícího spolku J. Kovářík na valné hromadě 26. února 1951, kdy spolek oficiálně zaniká, připomíná činnost F. Lišky, v té době již 18 let spravujícího sbírky, zásluhy spolku a muzea o zachování mnoha cenných památek, včetně předmětů ze zámeckého majetku a vyslovuje naději, že podobně se k těmto památkám bude chovat i nový majitel – MěNV. Od něj muzeum získává 7 místností na zámku a finanční částku ( 10 000,- korun) na pořízení inventáře – 16. modřínových vitrín, 1. zasklené a 3. stolových vitrín zhotovených ze starých beden.

Následné fungování muzea

V místnostech na zámku byl kromě předmětů z muzea i zámecký inventář (přesněji část, která zůstala v Třešti) a který patřil v té době Fondu národní obnovy. Součástí muzejních sbírek se stala i stará část městského archivu,většina těchto písemností se později dostala do archivu v Jihlavě a památky soukromých sběratelů. Osud muzejních sbírek by byl také vděčným tématem samostatného příspěvku. V roce zániku spolku bylo v muzeu 5233 exponátů (po odepsání 138 předmětů zabavených za okupace Gestapem). Vzniklé městské muzeum na zámku bylo znovu otevřeno pro veřejnost v r. 1950 jako pobočka muzea v Telči. Správcem sbírek se po F. Liškovi stal v r. 1959 J. Kovářík a jako stálá expozice se o rok později prezentovala i obrazová galerie. Havarijní stav zámeckého objektu začíná situaci kolem muzea znovu výrazně komplikovat, což vedlo nakonec k jeho uzavření pro veřejnost v r. 1970. Pobočkou jihlavského muzea je třešťské muzeum od r. 1971. Nedostatečně zabezpečený zámecký objekt, naprosto nevyhovující a stále se zhoršující stav budovy a konečně přechod zámku pod správu Československé akademie věd v r. 1983 – to všechno byly důvody k dalšímu stěhování muzejních sbírek. Dočasným sídlem se stává dům na Náměstí T.G.Masaryka čp. 104/105. V r. 1987 se začíná opět intenzivně řešit otázka umístění muzea a jeho sbírek a o osm let později muzeum získává dům v sousedství – tzv. Marianum na Náměstí T.G.Masaryka čp. 103. Je zajímavé, že se již při těchto jednáních uvažovalo o několika objektech a jedním z nich byl i Schumpeterův dům. Pro tento objekt byl dokonce vypracován expoziční záměr. Lepší stavební stav Mariana pravděpodobně rozhodl, a tak se exponáty začaly znovu stěhovat. Nová expozice třešťských betlémů byla slavnostně otevřena v prosinci r. 1996. Nutno podotknout, že pokud se jedná o depozitní podmínky, byly nejlepší, jakých se sbírce dostalo od jejího založení r. 1933. Čisté, suché a vytápěné místnosti, navíc elektronicky zabezpečený sbírkový fond (stavitel Třeček by asi z toho měl radost). Jiná ovšem byla situace týkající se reprezentativnosti Mariana, na jehož vzhledu se rozličné stavební úpravy v nedávné minulosti výrazně podepsaly. Vznikly zde postupně nevzhledné a neútulné místnosti, pro výstavy a muzejní expozice nevděčné a nevyhovující. A proto i přes rekord , který třešťské muzeum dosáhlo ve střídání objektů, kde sídlilo, byla přijata nabídka na sklonku r. 2003 stěhovat muzeum ještě jednou (snad naposledy) do nově upravených prostorů Schumpeterova domu v Rooseweltově ulici čp. 462. Nabízely se srovnatelné, i když o něco menší depozitní prostory, ale rozhodující bylo, že si tento objekt i přes různé způsoby využívání v nedávné minulosti zachoval kouzlo, historickou, památkovou a stavební hodnotu a rekonstrukcí získal reprezentativní vzhled. Vše co si návštěvník, i když ne vždy vědomě, všímá a váží kromě vystavených exponátů.

Znovuobnoveni spolku

Muzejní spolek v Třešti byl obnoven v roce 2003.